Coimbra
201 km ssv. od Lisabonu, 56 000 obyvatel.
Hlavní město provincie Beira Litoral se rozkládá na svahu pahorku nad řekou Mondego. Byla prvním hlavním městem Portugalska. V r. 1308 sem byla z Lisabonu přenesena univerzita, založená králem Dinisem v r. 1290. V r. 1537 ji král Jan III. umístil ve svém paláci; povolal univerzitní mistry z Paříže, ze Salamanky a Bologne. Coimbra se tak stala jedním z nejvýznamnějších středisek humanismu své doby. Počátkem 16. st. se tu usadilo několik francouzských sochařů - Nicolas Chanterene, Jean de Rouen (Joăo de Ruăo), Jacques Buxe a Philippe Hodart. Spolu se Španěly zde usazenými - Diogem a Joăem de Castilho - vytvořili kolem r. 1530 sochařskou školu inspirovanou italskou renesanční dekorací. Nový styl, charakteristický bohatým cizelováním kamene (finální povrchová úprava povrchu a tvaru uměleckého výrobku), se rozšířil po celé zemi. Tzv. Stará katedrála (Sé Velha) vybudovaná v l. 1140 - 1175, vyhlíží jako pevnost. Hlavní románská fasáda kontrastuje svou střídmostí se severním portálem (Porta Espaciosa), který přistavěl r. 1530 Jean de Rouen; je jedním z prvních příkladů renesance v Portugalsku. Loď je lemována tribunou s byzantskými hlavicemi. Na pozdně gotickém oltáři - s hlavními obrazy Narození Páně a Vzkříšení - je v horní části výjev s Nanebevzetím P. Marie; oltář korunuje kříž s baldachýnem. Celé dílo ze zlaceného dřeva zhotovili Vlámové Olivier z Gentu a Hans z Yperu. Na pravé straně kůru v kapli Nejsvětější Svátosti je krásná kompozice od Tomáše Vehla, žáka Jeana de Rouen. Pod žehnající postavou Krista, obklopenou apoštoly, jsou čtyři evangelisté a naproti po stranách tabernákula - skřínka na ciboruim (hostii), baldachýnový přístřešek v gotické architektuře) P. Marie s Ježíškem a sv. Josef. Na levé straně kůru, v kapli sv. Petra, vyzdobené kachlíky, vidíme na nevalně zachovaném renesančním oltáři od Jeana de Rouen výjevy ze života sv. Petra. Křížová chodba (Claustro) z konce 13. st., v přechodném románsko-gotickém slohu, byla přestavěna v 18. st.. V kapitulní síni na jižním konci křížové chodby je hrobka Doma Sisnanda, prvního křesťanského místodržitele Coimbry (1091).
Tzv. Nová katedrála (Sé Nova) byla založena v r. 1598 a dokončena v r. 1698; je to typická jezuitská raně barokní architektura.
Kostel sv. Jakuba (Săo Tiago - Sant'Iago) z konce 17. st. je románský, s ústupkovým portálem a zdobenými sloupky s hlavicemi.
Klášter sv. Kříže je postavený na zbytcích budovy ze 12. st.. Renesanční portál vytvořili Nicolas Chanterene a Diogo de Castilho v r. 1520. Uvnitř je zajímavá renesanční kazatelna a hrobky dvou prvních portugalských králů, v gotickém slohu a s prvky nastupující renesance. Chodba ticha (Claustro do Silencio; křížová chodba) z roku 1524 je příkladem čistého manuelského slohu, zbaveného příkras; tvůrcem byl Marcos Pires.
Klášter bernardinů Mosteiro de Celas) ze 12. st. má renesanční portál z r. 1530. Portál chrámu je z r. 1753; v sakristii jsou dvě desky z retabula (horní části oltáře) od Jeana de Rouen (16. st.), znázorňující sv. Jana Evangelistu a sv. Martina. Křížová chodba románsko- gotického slohu ze 13. st. má zajímavé zdobné hlavice.
Tzv. Starý klášter sv. Kláry ze 13. st. změnily nánosy řeky Mondega v rozvaliny. Tzv. Nový klášter sv. Kláry má barokní kostel, v němž je stříbrná hrobka královny Izabely ze 17. st.. Dřevěnou sochu královninu provedl Teixeira Lopes.
Stará univerzita má portál ze 17. st.. Jím se vstupuje na nádvoří, jemuž vévodí věž z 18. st.. Kaple v manuelském stylu s vynikajícím portálem je dílem Marcose Pirese; je zdobena kachlíky ze 17. st. a je spojena s Muzeem církevního umění. Knihovnu zřídil král Jan V. v r. 1724; zařízení jejích tří sálů je ze vzácných dřev, s bohatou barokní výzdobou a nástropními malbami.
Almedina brána z 12. st. je zbytkem opevnění. Palác Sub-Ripas je manuelská stavba ze 16. st. Vila slzí (Quinta das Lágrimas) z konce 18. st. je obklopena malým romantickým lesoparkem, kde byla r. 1355 zavražděna Inés de Castro, tajná manželka následníka trůnu Petra. Zábavní park zvaný Portugalsko pro malé je určen dětem; jsou tu miniaturní modely různých typů staveb v Portugalsku i v zámoří; vedle něj je Dětské muzeum. V botanické zahradě založené markýzem Pombalem, se pěstuje také mnoho tropických rostlin. Muzeum nesoucí jméno největšího portugalského sochaře (Museu Machaldo de Castro) je umístěno v biskupském paláci, přestavěném v 16. st.. Portál, vedoucí na nádvoří lemované lodžií, je dílem F. Terziho. - V prvním poschodí je sbírka církevních předmětů, krásné práce klenotnické, z fajánse (keramika), liturgické předměty (používané při bohoslužbách - kalich, kadidelnice) a především vlámské a portugalské malby ze 16. a 17. st. i plátna Josefy z Óbidos (činné v 17. st.); z upomínek na královnu Isabelu stojí za pozornost zlatý náhrdelník a korálový relikviář (schránka na ostatky). - Přízemí je věnováno plastice; je tu zajímavá socha rytíře na koni ze 14. st., plastika Kristus v hrobě (z téže doby) a dále díla coimberské školy, především sochařské kompozice Zvěstování (od Nicolase Chanterena), Poslední večeře (od Philippa Hodarta) a pěkný oltář (od neznámého autora) s výjevy ze života P. Marie. - V suterénu je možno vidět římské chodby s několika současnými sochami.
Osou celé severní části Portugalska je řeka Douro, třetí nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově. Ze 770 km jejího toku patří Portugalsku dolních 302 km, z nich plných 200 je splavných. V hraničním úseku spadá do Portugalska se španělské Mesety hlubokým kaňonem. Na kopcích podél řeky se rodí proslulé portské víno. Své jméno získalo od velkého exportního přístavu na řece, 4 km od jejího ústí do Atlantiku. Zde se však zmíněný nektar nepěstuje, pouze nechává dozrát - a to až 25 let. Sklepy, jejichž prohlídka je spojena s ochutnáním leží ve Vila Nova de Gaia - jižním předměstím Porta. Řeka Douro - řeka na Pyrenejském poloostrově, 938 km dlouhá. Pramení ve španělském Iberském pohoří, protéká suchou Mesetou a nálevkovitým ústím v Portugalsku se vlévá do Atlantského oceánu. Hydroelektrárny; na dolním toku splavná.
